Přítel si dal na tapetu telefonu prsatou blondýnu

Ráda bych se s Vámi podělila o svůj příběh. Není kdoví jaký, ale je můj. Když mi bylo 14 let, tak jsem byla jediná ze třídy, kdo neměl periodu. Asi i díky malému vzrůstu jsem neměla ani prsa. Všichni ze třídy se mi smáli, protože jsem patřila mezi ty, kteří se učili. Šikanovali mě, bylo to pro mě velice těžké. Pak přišlo období na střední škole, kde jsem taky nepatřila mezi oblíbence. Setkala jsem se opět s šikanou, našla jsem si přítele, který byl o 10 let starší. Milovala jsem ho a on mě podváděl, stále mi připomínal, že mám malá prsa. Dokonce si dal na tapetu telefonu nějakou prsatou blondýnu, pak mě začal podvádět. Mé sebevědomí kleslo natolik, že jsem se každý den dívala do zrcadla a říkala jsem si, že jsem ošklivá a že mohu být ještě za něj ráda. Pak se ke mně začal hnusně chovat, psychicky mě ničil víc a víc. Já neměla sílu odejít. Po 5 letech jsem se konečně nějak sebrala a odešla jsem. Hodně mě to změnilo, ale řekla bych, že jsem teď silnější povahy. Začala jsem pomáhat lidem, studuji VŠ a přitom pracuji v domově se zvláštním režimem, kde se věnuji seniorům s Alzheimerovou chorobou, Parkinsonovou chorobou, stařeckou demencí a jinými druhy demence. Snažím se pracovat na sobě, abych se za sebe jednou nemusela stydět a byla dobrým člověkem. Ale sebevědomí se mi bohužel nenavrátilo. Strašně moc bych si přála umělé poprsí, avšak vím, že na něj nikdy nebudu mít. Třeba budu mít štěstí a jednou pomůže někdo mně. Děkuji Vám za naději, protože ta umírá poslední. Monika